Na první pohled se to možná zdá být totéž. Ve skutečnosti však jsou to dva velmi odlišné stavy.
Samota je prostor, ve kterém můžeme být sami sebou.
Zastavit se, naslouchat svým potřebám, vnímat své pocity a znovu se na sebe napojit. Bez očekávání druhých, bez nutnosti cokoli dokazovat. Prostě jen být.
Osamělost je něco jiného: můžeme být obklopeni lidmi, dokonce být středem jejich pozornosti a přesto postrádát blízkost, porozumění, sdílení a pocit, že nás někdo skutečně vidí takové, jací skutečně jsme.
Někdy se dokonce tak moc bojíme být sami, že zůstáváme ve vztazích, ve kterých se postupně sami sobě vzdalujeme.
Umět být sám neznamená nikoho nepotřebovat. Znamená to umět cítit se dobře i ve vlastní společnosti.
Když se naučíme přijímat sami sebe, nemusíme hledat druhé proto, abychom zaplnili prázdnotu. Můžeme s nimi sdílet svůj život, aniž bychom v něm ztráceli sami sebe. nemusí to být jen prázdnýé místo, které čeká na zaplnění někým dalším. Může být plnohodnotným prostorem pro život, klid, poznání i péči o sebe.
Protože někdy právě ve chvílích, kdy jsme sami, jsme si nejblíž.
🌿 A jak to máte vy? Dokážete být sami se sebou, nebo potřebujete ticho rychle něčím zaplnit?